Bonmoty

Nabídka krátkých úsměvných textů zakončených zrýmovaným bonmotem

Pro radio Helax jsem několik let psal texty pro Bonmoty Banánové Haliny - většinou zcela vymyšlené příběhy nebo zábavné komentáře reagující na aktuální události. To, co bylo v prvopočátcích myšleno jako parodie na pořady dámy podobného jména, se postupně vyprofilovalo jako samostatný útvar, který zábavnou formou komentoval vše kolem sebe.

(V roce 2008 vyšel výběr nejzajímavějších bonmotů knižně v nakladatelství Repronis - možno získat například na adrese

 https://www.repronis.cz/obchod/zbozi/182-bonmoty-bananove-haliny.html)

Banánová Halina jde mírně odlišnou cestou dál zhmotněná v osobě moderátora, který ji původně pouze namlouval a který ji dnes představuje i na jevištích - a já chci v podobném stylu textů pokračovat už sám za sebe.

Tento model je s lehkými obměnami použitelný v různých mediích - v rádiu, v novinách, v časopisech i na internetových serverech. Na Helaxu byly Bonmoty Banánové Haliny vysílány každý všední den, pro Vás mohu připravovat texty v různých časových periodách.

Tyto řekněme Jednohubky mohou komentovat cokoli nebo se mohou naopak zaměřit na Vámi zvolenou oblast - politika, kultura apod. Pokud něčemu nerozumím (a toho je pravda hodně), okomentuji to z pozice naprostého laika. A je vymalováno...
 

Pavouk

Můj potměšilý kamarád se jednou rýpal ve skalce. Rýpal se, rýpal, a najednou zavolal:

„Květuše, pojď se podivať, to BUDE šumne!“

„Květuše nezaváhala a zvědavě přisvištěla:

„Co, co, co bude šumne?“

Muž beze slova ukázal na jeden kámen. Květuše se tam plna očekávání podívala – a v tu chvíli zařvala:

„Uááááááááááá! Pavouk!“

„Když po několika minutách rozchodila náběh na infarkt, osopila se na svého manžela:

„Můžeš mi říct, co mělo být na tom pavoukovi šumné?“

Muž se usmál.

„Na pavoukovi nic. Já se jen těšil na to, jak krásně zařveš!“

Když to žena uslyšela, v tu chvíli málem zařval i muž. Definitivně.

 

Když je doma jenom nuda

a nic z toho nekouká,

zkus potěšit svoji starou.

Pujč jí třeba pavouka!

 

Návrat ze služební cesty

Muž jednou přijel neohlášen ze služební cesty domů dříve. Je noc, všude už je tma. Vešel do koupelny, a jeho oblíbený holící strojek je ještě vlhký.

„Kdopak asi použil můj oblíbený holící strojek?“

Vešel do sušárny, a jeho oblíbený ručník je ještě vlhký.

„Kdopak asi použil můj oblíbený ručník?“

Vešel do ložnice, a jeho oblíbená manželka je ještě vlhká.

„Kdopak asi použil mou oblíbenou manželku?“

Otevřela se skříň a ozvalo se nesmělé:

„Ahoj, synovcu. Tož sem ti přivézl slivovicu, jak sem v létě slíbil...“

Následný hluk probudil spící manželku. Ta se protáhla, protřela si oči a pak je udiveně vykulila:

„Kdopak asi propíchnul mého oblíbeného strýčka z Moravy?“

A z tohoto smutného příběhu vyplývá tato rada:

 

Chceš se vrátit dříve domů?

Běž raději někde pít,

ať milenec utěšitel

může pole vyklidit!

 

Žena nebo hospoda?

Kamarádka se jednou podvečer mazlivě zeptala novomanžela:

„Řekni mi, milý, vyměnil by jsi dnešní večer se mnou za posezení v hospodě s přáteli?“

Novomanžel se nerozmýšlel ani chvíli a hned odpověděl:

„Nevyměnil.“

„Ale to je úžasné, to znamená, že mě miluješ nade vše v celém světě!“

„Hm... Hlavně to znamená, že dneska a zítra je v hospodě zavřeno, protože se tam maluje!“

A co z toho vyplývá, milé ženy?

 

Manžel večer zůstal doma?

To nejspíše znamená,

že knajpa, co do ní chodí,

je dnes zrovna zavřená!

 

Truchlivá SMS

Právě jsem dostala truchlivou SMS od kamaráda z dovolené: Stalo se strasne nestesti. Tchyne spadla ze skaly a zachranari ji vytahli az druhy den. Bohuzel zivou a zdravou!

Upřímnou soustrast, drahý příteli. Tomu se říká opravdu promrhaná šance, že jo!

A vyplývá z toho tato rada:

 

Když ze skály tchyně padá,

zpotí se ti celá kůže?

Hned se připrav na nejhorší:

že to třeba přežít může!

 

Kondolence

Konečně jsem zjistila, jak se správně kondoluje. Nedávno jsem byla na pohřbu a jedno dítko školkou povinné přistoupilo k nešťastné vdově, nadechlo se a nesměle řeklo:

„Všechno nejlepší k upřímné soustrasti!“

Hezká kondolence, že jo!

Inu tak.

 

Pouze dítě nahlas říká,

co by každý měl dnes znát.

Že některým pozůstalým

je lepší hned blahopřát!

 

U lavice dítě stálo...

Slyšte příběh dočista rozvodový.

U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. Aby kluk pořád neřval, vrazila mu zaneprázdněná matka do ruky tátův dalekohled. Třeba ho to na chvíli, než ona dovaří oběd, zabaví, že...

Chlapec přestal řvát, začal se koukat dalekohledem z okna ven a komentovat, co zrovna vidí:

„ Támhle se pasou kravičky... tam jede někdo na kole... tamhle za křovíčkem se nahatý tatínek hýbe na tetičce Aničce...“

V tu chvíli někdo u sporáku upustil na zem kastrol, za chlapcem se ozvaly spěšné kroky a za chvíli už - u lavice matka stála, z plna hrdla křičela.

A z toho vyplývá rada určená všem záletným ženáčům:

 

Pokud vlastníš dalekohled

a zvědavé dítě k tomu,

nevěrný buď, když máš chutě.

Ne však blízko svého domu!

 

Těhotenský průkaz

Patnáctiletá dcerka vrazila do bytu jak velká voda a radostně zahlaholila:

„Mami, už mám úřední potvrzení, že mohu mít děti!“

Maminka se zaradovala.

„To je móóc dobře, Helenko. To znamená, že jsi po té naší ženské stránce zdravá. A co ještě ti pan doktor k tomu řekl?“

„Moc toho nenamluvil. Jen řekl Gratuluji, maminko, a vystavil mi těhotenský průkaz!“

A matku – neboli nastávající babičku – polil i v tom horku studený pot.

A vyplývá z toho má dnešní rada nebo spíše poučení:

 

Držíš průkaz těhotenský,

který patří přímo tobě?

Ten neplatí do budoucna.

Ten platí už v této době!

 

Prasklá guma

Kamarád vezl v autě sličnou blondýnku. Do cesty jim vběhl zajíc, kamarád se mu snažil vyhnout a najel kolem na obrubník. Něco zadunělo, kamarád zastavil a smutně řekl:

„Miláčku, praskla mi guma.“

Blondýnka na něho vykulila očiska, zbledla a vyjekla:

„Proboha, a já neberu žádnou antikoncepci! Co budeme dělat?“

A moje rada určená všem blondýnkám proto zní:

 

Když na autě praskne guma,

uklidni se, blondýnko.

Kvůli tomu zaručeně

nebudeš mít miminko!

 

Do čeho šlápl?

Potkala jsem evidentně nazlobeného kamaráda.

„Já se na to vybodnu, fakt! Právě jsem šlápl do...“

V tu chvíli se zarazil, protože ve mě právě objevil dámu.

„Eee... šlápl jsem do takového toho... sajrajtu, víš.“

No nic, jen tak lehce se z toho nevykroutí. „Upřesni to prosím, drahý příteli,“ zacvrlikala jsem sladce. „Do čeho přesně jsi šlápl?“

„No přece do toho... eee... do...“

Najednou se mu rozzářila očička a on úlevně dokončil:

„Hele, když nejde o život, jde o něco jiného. A mi zrovna vůbec nešlo o život!“

Rychle se se mnou rozloučil a zmizel za nejbližším rohem.

O co mu šlo? Klidně mi přece mohl říci, že šlápl do ho... ne, ani já to najust neřeknu. I já přece můžu být aspoň občas dáma, že jo!

A moje rada proto zní:

 

Máš jazýček přebroušený?

Tak si brousek rychle schov.

Mnohdy víc než podle činů

soudíme tě podle slov!

 

Neostříhaná nevěsta

Kamarádka pracuje jako kadeřnice. Jednou byla domluvená, že se k ní dostaví v sobotu v sedm hodin ráno nevěsta. Jenže kamarádka byla skoro celou noc předtím na tahu. Když jí v šest ráno zazvonil budík, vymrštila se, chvíli na budík nepřítomně zírala a pak ospale a naštvaně zařvala:

„Nevěsty se česat nemusí! Stejně mají závoj!“

Práskla sebou zpátky do postele a spala spokojeně dál.

A protože jsem mimořádně citlivá žena, dám všem nervózním nevěstám tuto dobře míněnou radu:

 

Máš nevěsto trauma z vlasů?

Nic se neboj, holka drahá.

Účesu si nevšimneme,

když k obřadu přijdeš nahá!
 

Spálený zadek

V sobotu večer mi zavolala přítelkyně. Stála jsem zrovna u táboráku a ohřívala si záda. Přítelkyně povídala, a povídala... Najednou zařvala SEDNI - a já si poslušně sedla. Bohužel přímo do ohniště.

A tak teď už několik dnů máčím holý zadek v lavoru se studenou vodou a nadávám na tři věci:

Na přítelkyni, protože mi zavolala v nepravý čas.

Na jejího psa, kterého zrovna venčila a který asi běhal, kde neměl.

A na sebe, protože se snažím vyhovět všemu, co kdo řekne.

A proto slyšte radu, kterou jsem si prožila na vlastní zadek:

 

Nemůžeš svým dobrým srdcem

každému vždy posloužiti,

protože se můžeš spálit

a pak skončit s holou řití!

 

Autorem všech textů je Lumír Kubátko

Komentáře k Bomnotům

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek