Jak nejlépe přijít o finance

10.03.2014 23:59

 

           

Varování na úvod: čtení tohoto článku může poškodit vaše duševní zdraví! A pokud ne, přinejmenším může nalomit vaši důvěru v nejrůznější peněžní instituce, jakými jsou například banka, spořitelna, pojišťovna, směnárna, investiční společnost, burza, rm systém, podílový fond nebo peřináč po babičce.

 

Opravuji – peřináč vynechávám. Ten je sice prodělečný, ale největší světovou krizí pro něj nejsou padající finance, ale otravný červotoč.

 

Pryč se všemi pesimisty

Zapomeňme na varování v úvodu – nějak ten článek začít musel a autor poučený bulvárem ví, že čím je pesimističtější, tím lépe se prodává. A protože dnešní noviny i časopisy se hemží nadpisy typu Půjčky neúměrně zdražily, Leasing vás položí, Vaše pohledávky jsou zcela bezcenné, Ceny nemovitostí klesají, Akcie padají, Úvěry stoupají a blázni si zoufají, mohli jsme použít nadpis typu Vložte peníze do investičních diamantů, vyplatí se to?

 

Nemohli. Za prvé kolik z nás zná investiční diamanty, za druhé by to znělo velmi podezřele a za třetí – i kdyby to byla pravda, kdo dnes uvěří pravdě? Snad jen ten, kdo už do investičních diamantů opravdu investoval a ví, že neprohloupil.

 

Má co investovat. Neukradl to?

Ale věřte takovému. My jsme přece zvyklí na Jánošíky – bohatým brát a chudým dávat, takže každý, kdo je schopen nějakým způsobem investovat, ať už do nemovitostí, do dluhopisů, do podílových fondů nebo třeba do akcií přes burzu i přes rm systém, je nám přinejmenším podezřelý. Nekrade on náhodou?

 

Ne, nekrade. Tedy nechci dávat v žádném případě ruku do ohně za všechny investory, taky bych o ni mohl přijít, že, ale investorem je nebo může být každý z nás. Stačí, když jsme si kdysi koupili kupónové knížky a mohli pak se svými podíly obchodovat přes rm systém nebo když jsme po povodních zakoupili nějaké státní dluhopisy. I to jsou investice. Investorem mohu být dokonce i tehdy, když si takřka za facku pořídím obrázek neznámého malíře a za pár let si někde v časopise přečtu, že nešťastný talentovaný autor zemřel velmi mlád a že se jeho díla prodávají za neuvěřitelné sumy.

 

Bingo, výhra! Jen mě nesmí ani napadnout dát obraz okamžitě do aukce nebo do dražby. Naopak: oslovím pojišťovny, nechám si svou investici důkladně pojistit a pokud mám dost trpělivosti, dosáhnu zhodnocení, o kterém se klientům spořitelen a vůbec nejrůznějších investičních společností ani nezdá. Ani nemovitosti se nezhodnocují zdaleka tak dobře.

 

Jak začít s vědomým investováním?

Chci-li investovat, musím v prvé řadě zapomenout na výše zmiňovaný peřináč po babičce. Co mám z toho, že si své penízky uložím někde mezi peřiny nebo spodní prádlo? Co mi zabrání, abych je pořád neutrácel? Kalhotky paní domácí mohou mou pozornost aspoň na pár okamžiků upřít jiným směrem, ale to je tak vše, co domácí úschova peněz v šuplíku zmůže.

 

A teď načněme stejné téma z jiného soudku. Zavilí staří mládenci se sice zhrozí, zavilí rozvedení mládenci nejspíš také, ale přesto: co kdybychom začali jako investici vnímat i svatbu, potažmo manželství?

 

(Drahé dámy prominou, že budu i dále hovořit převážně za muže, ale za ženy se mi hovoří docela špatně, protože kromě toho, že mi něco málo chybí a něco málo přebývá, mám i hluboký hlas)

 

Je či není svatba investice?

Podívejme se na to střízlivě, pánové. Jakmile se oženíme, marně uplatňujeme svou pohledávku za svobodou, marně sníme o tom, jak svou milou dáváme do dražby nebo do aukce, marně nabízíme svou nejdražší polovičku kamarádům jako první až poslední splátku půjčky.

 

Nic nepomáhá. Když už jsme se oženili, vážení pánové, zapomeňme na chmury a opravdu zkusme svůj vztah brát jako investici. Vkládáme své naděje – a pořád máme šanci akcie svého manželství zhodnotit na burze vztahů. Jen si nesmíme myslet, že je manželství jako banka – vložíme své úspory a ony se nám bez námahy zhodnotí. Kdepak – pokud nepodléváme, vztah usychá.

 

Vnímejme tedy manželství ne jako banku nebo spořitelnu, ale spíše jako směnárnu (směňuji svou svobodu za jakous takous jistotu sdílené intimity) nebo ještě lépe jako pojišťovnu nebo dokonce investiční společnost. Pokud se ožením, pojišťuji se proti samotě a investuji do pohledávky na štěstí.

 

Štěstí na úvěr. Štěstí na leasing. Štěstí na… štěstí je, když neprodělám poslední kalhoty.

 

Tak co - investovat nebo se bát?

Ale zpět do peněžní sféry. Jak mám rozumně investovat, pokud chci, poučen životem a předchozími řádky, vynechat babiččin peřináč? V první řadě si musím ujasnit, co chci investovat, kolik chci investovat a proč chci investovat. Nemám-li vůbec nic, nepomůže mi ani sebelepší směnárna, protože vzduch mi za nějakou měnu nikdo nevymění. Ale mám-li přece jen nějaké drobné, mohu navštívit aukce či dražby a pokusit se získat aspoň nějakou zajímavou drobnost. Budu-li mít štěstí, časem se zhodnotí.

 

V opačném případě jsem to aspoň zkusil.

 

Mohu koupit státní dluhopisy, což je poměrně zajímavý produkt garantovaný státním rozpočtem, mohu své peníze vložit do některého z podílových fondů a investicí mohou za jistých okolností být i dobře zvolené úvěry nebo půjčky a dokonce i leasing. Ale to je na jiné, daleko delší povídání.

 

A nebo se nechám ovlivnit novinami a časopisy s pesimistickými nadpisy, vezmu těch několik bankovek, které mi zbyly z minulé výplaty a bez zaváhání je vsunu do starého známého peřináče po babičce.

 

Mezi ponožkami bude penězům aspoň teplo.