Jak podnikat ve službách

10.03.2014 23:59

        

            Ze všech světových stran se ozývá slovo krize. Dám auto do servisu – a v motoru najdou krizi. Navštívím seminář – jednou z přednášejících je paní krize. Koupím své drahé choti ještě dražší kosmetiku – a po odšroubování flakónu zavoní všude okolo krize. Pouliční fotograf chce udělat můj portrét, zmáčkne spoušť – a z objektivu na mě vyskočí krize. A pak mi jednou ctěný zaměstnavatel předá papír, který se jmenuje Dohoda o rozvázání pracovního poměru. Důvod? Krize, co jiného. Co teď?

 

            Pryč z kouta, panenko!

            Mám v zásadě několik možností. Buď si zajdu na masáže a maséra požádám, ať mě rozmačká jako borůvku, nebo půjdu sám sebe odevzdat do sběrných surovin a nebo – a tato možnost se mi popravdě zamlouvá nejvíc – zvednu hozenou rukavici, očistím ji od bláta a hrdě se osudu postavím.

 

            To se lehce řekne, hrdě. Ale co to obnáší kromě toho, že se v tom okamžiku nesmím hrbit, aby to nevypadalo hloupě? Nekňučet v koutě, nelízat si jen rány a začít hledat možnosti, jak se uživit i bez zaměstnavatele. Jinými slovy musím začít zvažovat možnosti, v čem bych já sám mohl podnikat.

 

            Mám šanci ve službách?

Jako první bod programu vyloučím řemesla, už proto, že jsem levák na obě ruce, a zamyslím se nad službami. Mohu podnikat ve službách? Určitě ano, jen si musím důkladně rozvážit, v jakých.

 

            Ze všeho nejdříve mě napadne veřejný salón ve službách tělesné lásky. Úžasné! Na chvíli se nechám okouzlovat tou představou, pak si však uvědomím, co by na to řekla má zákonná choť, sklapne mi a zaměřím své úvahy jiným směrem.

 

Co kdybych dělal třeba vizážistu? Ten je taky se svými klienty v těsném kontaktu,  nicméně okamžitě si uvědomuji, že to je stejný nesmysl, jako kdybych měl provozovat kadeřnictví. Přesto mi to ale nedá a aspoň chvíli si s tou myšlenkou pohrávám. Kamarádka vizážistka říkávala, že pomáhá lidem ke kráse, jenže pokud bych měl dělat vizážistu já, pomáhal bych lidem spíš od krásy a nic by nebylo platné ani sebevětší  množství kosmetiky, které bych k tomu účelu vypotřeboval. Takže vizážista ze mě nebude a ze stejných důvodů vylučuji i kadeřnictví. Jako kadeřník bych nůžkami vyráběl strašidla.

 

Kanceláře, poradenství, agentury

V televizi zrovna běží Herkule Poirot. Co kdybych si otevřel detektivní kancelář? To je nápad! Stačí zapojit malé šedé buňky mozkové a řešení všech případů je na světě. Anebo že by byla na světě spíš ostuda? Realisticky si přiznávám, že mé šedé buňky nevyluští ani křížovku, takže kdybych si otevřel detektivní kancelář, honoráře za odvedenou práci bych se asi nedočkal.

 

V tomto okamžiku ztrácím inspiraci, takže si na pomoc beru telefonní seznam. Po chvíli listování mi do oka padají znalecké posudky, oceňování nemovitostí, advokátní kancelář, poradenské služby a mediální agentury. Samé důstojné záležitosti, jenže stačí několik sekund zamyšlení, abych pochopil, že to není nic pro mě. Jaké znalecké posudky bych já mohl zpracovávat, když jsem znalcem pouze své sbírky motýlů občas používané v dobách předmanželských? O oceňování nemovitostí nevím také vůbec nic, to už spíše dokážu ocenit dobře vychlazené pivo, a advokátní kanceláři se já laik vyhýbám obloukem. To už bych spíše zvládl oceňování nemovitostí, ač jsem o tom pouze kdysi něco četl, než abych bez sebemenšího příslušného vzdělání mohl provozovat advokátní kancelář.

 

Tudy cesta nevede. Začínám tedy uvažovat nad poradenskými službami. Což o to, není to úplně nesmyslný nápad, ale musí ještě dozrát. Budiž, nechám ho na později. A mediální agentura? Pokud si dobře pamatuji, zblízka znám pouze jednu. Je to naše sousedka, která co neví, také poví, a takovou mediální agenturou bych rozhodně být nechtěl.

 

Bez znalosti jazyků to nejde

Napadají mě cizí jazyky. Mohu se věnovat tlumočení, mohu vést jazykové kurzy, mohu pořádat semináře na jakékoli zahraniční téma, třeba Kosmetika francouzských vinařů, Rizika thajské masáže mimo Thajsko nebo třeba Jak nenajít servis na Sahaře. Jen mě tak napadá – chci-li vést jazykové kursy nebo se věnovat tlumočení, nemusím čirou náhodou znát cizí jazyk? Že jsem loni manželce tlumočil pozdrav jejího bývalého spolužáka fotografa, kterého jsem poznal na semináři ne o fotografii, ale o dani z příjmů (život je těžký), to ještě neznamená, že se mohu aktivně věnovat jazykovým kurzům.

 

Co ještě zbývá?

Začínám ztrácet půdu pod nohama. Že bych si otevřel půjčovnu DVD? To by možná stálo za uvážení, nicméně o filmech nevím zhola nic a chtěl-li bych jakoukoli půjčovnu DVD provozovat, asi bych měl i něco znát. Takže půjčovna DVD je pro mě stejně uzavřeným oborem jako třeba už výše zmiňovaná detektivní kancelář, servis čehokoli, co neumím opravit nebo vyrábění znaleckých posudků. Tudy cesta opravdu nevede.

 

Tak tedy kudy, ne-li tudy? Mozkovnou se mi mihnou masáže, ovšem vzhledem ke schopnostem mých horních končetin rychle zmizí, zdálky zamávám zajímavému, ale opravdu nereálnému kadeřnictví, a znovu se zastavím u poradenských služeb. V čem bych mohl ostatním radit? Kibicovat mohu všem do všeho, to vím jistě, ale opravdu radit tak, abych byl prospěšný a dostával za rady i peníze?

 

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, u všeho docházím k tomu, že bych za své rady dostával  místo peněz spíš po čumáku. Takže tím se má představivost vyčerpala a zdá se, že jsem ztracen.

 

Každý nějak začíná

Že bych šel sám sebe odevzdat do sběrných surovin, jak mě to napadlo už na začátku článku? A nebo – heuréka, jak zvolal ponořený Archimédes, co kdybych se sběrnými surovinami začal zabývat? Nejlepší by samozřejmě bylo hned si založit vlastní firmu, to je jasné, protože sběrna surovin, to už má nějaký zvuk, ale člověk nemá být megaloman a má začít hezky po malých krůčcích. Takže beru starý kočárek, opravím na něm kolo a vyrážím do terénu.

 

A až někde najdu svůj první kousek rezavého drátu, bude jasné, že i já se dokážu uživit ve službách.

 

Budu přece čistit ulice od nepořádku.