Monolog Kamila

Na jeviště prudce vyběhne, spíš jako by ho tam někdo hodil. I když je slušně oblečen, košili má celou rozdrbanou a je rozcuchaný. Klopýtne a upadne)

 

Au! Dej si na mě pozor! (Bezmocně hrozí směrem do zákulisí. Vstane, ruce v pěst) Chceš se bít? Chceš se bít?

 

Se bojíš, co? (Přestane hrozit a tře si rameno)  To se mu to vyskakuje, frajerovi, když je větší. On si myslí, že já mám doma náhradní ramena? (Teď směrem k zákulisí) Ty si myslíš, že mám doma náhradní ramena? Jestli je máš doma ty, tak mi je ukaž a možná tě ani nezbiju!

 

(Teď už klidně) Jenom si z tebe udělám guláš na svačinu a až půjdu domů z přijímaček, tak zbytek vyliju do kanálu.

 

(Zarazí se) Přijímačky! (Dívá se na hodinky, prohlíží své oblečení, přejíždí si rozcuchané vlasy) Tak tam přece nemůžu jít, to je hrůza, přece ... knoflík, on mi ukradl knoflík! A druhý knoflík, a třetí... A tady (otáčí hlavu, prohlíží se zezadu) co to je? To je skvrna, fuj! Vždyť oni mě vyrazí hned na vrátnici, s takovým oblečením!

 

Ani se jim nedivím. (Zaujme postoj přísného profesora) Tak se nám předveďte, studente. Pěkně se tady postavte, tak, tak je to správné ... člověče, vy jste vagabund! Jak to vypadáte? Podívejte se na sebe, ech, vy jedna nádhero, my takové drbany na střední školu nebereme, my takové posíláme přímo na smetiště, tam se budou vyjímat, víte?

 

Nevíme, pane učitel. Přijímačky, přijímačky, přijímačky. (Chodí rozčileně sem a tam) Neboj, tati, všechno umím. Všechno znám, vždyť jsem se v pátek učil. Ano, mami, vezmu si tu pěknou košili, ano, udělám dobrý dojem, ano, budu elegantní mladý muž, ano, oni by se asi zbláznili, kdybych měl na sobě tričko. Ano, tričko ne.

 

(Znova se prohlédne, pak se rozhodne a sundává si košili. Pod ní má tričko.) Ano, tričko ano. (Teď už spokojeně) Není to tak lepší? (Posměšně se ukloní) Těší mě. Tento slušně oblečený jedinec jsem já.

 

Ne, to není ono. Já musím zapůsobit, oni si mě musí zapamatovat ... to se musí jinak.

 

(Nejdříve poodejde trochu dozadu, pak se svižným krokem vrací, zastavuje se) Dobrý den. Já se jmenuji Kamil a jdu dělat přijímací zkoušky.   ...blbost. Znova.

 

(Totež, jde dozadu a pak zpátky, jiným tónem) Dobrý den. Já jsem Kamil a měl bych zde dělat přijímací pokusy ... ty blbče, pokusy budou z tebe, jestli to zvoráš!

 

Promiňte, chtěl jsem říci, že bych zde měl dělat přijímací zkoušky. (Ruce do kapes, pomalá klátivá chůze) Vím, že jedna a jedna jsou dvě. Vím, že Newtonovi spadlo na hlavu jablko a vím, že v noci je tma. (Během řeči si dává na hlavu kšiltovku, rozbaluje a dává do úst žvýkačku, vytahuje tričko z kalhot a uváže si ledabyle kolem pasu košili, kterou měl předtím v ruce) Slyšel jsem o Einsteinovi, potkal jsem živou veverku a viděl jsem Hamleta. Na obrázku. Tak co bych se bál?

 

(Volá směrem do zákulisí) Hej, lidi, co je dneska v televizi? (Odběhne pryč)

 

Autorem dialogu je Lumír Kubátko. Není z žádné hry.

Komentáře k Monologu Kamila

Datum: 21.11.2016

Vložil: Mika

Titulek: Autor:

Prosím kdo je autorem monologu Kamila? Popřípadě zdroj?

Datum: 25.11.2015

Vložil: ??

Titulek: Autor:

Prosím kdo je autorem monologu Kamila? Popřípadě zdroj?

Datum: 07.11.2015

Vložil: Nikol

Titulek: monolog co hledám na talentovky

Můžu vědět z které divadelní hry to je ? :)

Přidat nový příspěvek