S Neptunem na pivo (XI.) - Brožovaný Walter Uberalt

Kdo jsou temné síly mystické a je Neptun ďábel? Lehce bláznivý příběh na pokračování.

Pánové Rybička s Karáskem se při pronásledování dvou utečenců - mladého Roberta Nečáska a Neptunovy dcery Řasenky – ocitnou zpět mezi výletníky.

„Který blbec sem postavil to dřevo?“ Béďovi, až do této chvíle ležícímu v pozici rozšlápnuté pýchavky na spodní části palmy, se konečně vrátila řeč. Chvíli to trvalo, protože ta mrška malá řečová při nárazu z Bedřicha vyskočila, oběhla cvičné kolečko kolem bungalovů, pak se svezla na hvězdičkách, které kroužily kolem Bedřichovy hlavy, a až poté se uráčila vrátit zpět ke svému právoplatnému majiteli.

Milý Bedřichu, to dřevo sem nepostavil blbec, ale vítr. A tehdy to ještě nebylo dřevo, ale semínko.

Obecenstvo se vylekaně otočilo za zvukem, podívalo se na mě, pak zase na Béďu, znovu na mě, znovu na Béďu, jako při tenise, a pak někdo zvolal: „Lidičky, pomoc, to jsou duchové!“

„Já vám dám duchy, vy barbaři,“ zamumlal zlostně Béďa a se sakrováním se hrabal zpátky na nohy. „Duchové, to je zastaralý výraz, neznáte nějaký lepší?“

„Já, já, já to vím,“ zvedl iniciativně ruku někdo z třetí řady čumilů. „Místo duchové říká se temné síly mystické.“

„Správně,“ pochválil ho Béďa a smetával ze sebe mravence, kteří původně okupovali palmu. „Máš jedničku, chlapče.“

„Děkuji,“ zapýřil se človíček ze třetí řady a skromně dodal: „To prosím není z mé hlavy, to jsem si přečetl v brožovaném Walteru Uberaltovi.“

Věčná škoda, že jsem se človíčka nestačil zeptat, co to je zač, ten brožovaný Walter Uberalt. Možná bych se poučil. Než jsem se totiž nadechl k otázce, ve dveřích bungalovu se objevil sám veliký Neptun.

Když obecenstvo zahlédlo tu majestátní postavu v dlouhém, bohatě řaseném hábitu - mezi námi, pro praktický život na zemi zcela nepoužitelném - a tu zamračenou tvář lemovanou rozevlátým křovím, kterému se běžně říká vousy, zašumělo a kdosi vykřikl: „Ďábel!“

Ať mě vezme čert, když na Neptunově vzhledu najdu něco, co by naznačovalo přítomnost ďábla.

„Aby vás perlorodka spolkla, suchozemci!“ zvolal rozhorleně Neptun a majestátně dupl. „Čert se bojí vody jako kříže! Já jsem Neptun, vy medúzy rosolovité, Neptun!“

Považoval jsem za potřebné potvrdit Neptunova slova. „To je Neptun, vy rosolky medúzovité, Neptun!“ povídám a čekám, jestli nás podpoří i Béďa Karásek.

Nezklamal mě, podpořil. „To je Neptun, vy zvětralé pivní půllitry, Neptun,“ řekl bývalý horský vůdce a konečně ze svého oděvu smetl posledního požírače místních mšicí.

„A já jsem Řeháček, má bejt?“ zareagoval konečně jeden z okolostojících a pokračoval: „Chyťte je! Chyťte duchy, nebo nám utečou, na ně!“ a sám se iniciativně rozběhl přímo k Béďovi. Když se dostal asi metr před něj, zastavil se, podíval se na svou vyhlédnutou oběť a pak se opatrně ohlédl. Kdepak, mládenče, hrdinství se nekoná.

Všichni ti odvážní rekové, kteří nás přišli uvěznit, stáli pořád na svém místě a zaraženě se dívali jeden na druhého. Safra, duch je jednou duch, o temným silách mystických ani nemluvě, a zkuste si to s nimi rozházet...

Řeháček odvrátil zrak od těch neohrožených junáků, podíval se znovu na Béďu Karáska a o několik stupňů tišším hlasem řekl: „Duchu utopeného, vyzývám tě, vzdej se!“

„Bráním se snad?“ podivil se Bedřich a zeptal se: „Brácho, poslouchej, nemáš tu po ruce někde vychlazenou dvanáctku?“

„Já, já, já mám!“ vykřikl potěšeně človíček ze třetí řady, který zná brožovaného Waltera, sprintem opustil naše roztomilé společenství a než bys řekl obuvník vyučený ve čtyřletém studijním oboru s maturitou, byl zpátky i s dvanáctkou. Žel, ta dvanáctka byla vytištěná na běloučkém tričku, které človíček jako největší svátost držel v ruce. „A je i vychlazená,“ pochlubil se. „Já ji měl od večera na balkóně!“

Pokračování příště