Texty písní

Psal jsem texty pro folkovou dvojici Lucka Bublavá a Honza Dospiva (Šansonika), pro Petra Dombrovského a jeho kapely, pro sebe a budete-li mít zájem, další texty napíšu právě pro Vás.

 

Napíšu texty veselé i smutné, texty jako základ pro hudbu i texty psané přímo na hudbu.

 

 Holoubek parchant     
L. K./Jan Dospiva

  Nebylo mi dobře. Potíže v tehdejší rodině, neveselí, chmurno. Pohled na svět přes smirkový papír někdy okolo roku 2004.

Takto zpíva Holoubka Šansonika: www.youtube.com/watch?v=HIZzW__L95o

 

 

 Ušijte mi košilenku      
L.K./Jan Dospiva

 Nasáklý atmosférou Hlučínského špagátu, začal jsem tento text psát v autě cestou zpět do Orlové a dokončil ho hned potom v hospodě U Studánky, kde jsme nechávali zážitek z předkola Orlovského špagátu doznít. Někdy krátce po začátku tisíciletí.
Mám ho rád.

 

 Vesnická CIA             
L.K./L.K.

 Odlehčená záležitost, prastará, snad už z roku 1987. Reakce na to, že na vesnici se opravdu nic neutají.

 

 Tři špetky hřebíků

 L.K.

 Ani vážné, ani třeskutě veselé. První léta milénia.

 

  Píseň zpanštělá 
L.K.    

 Z muzikálu Ducháčkové. Jak lehce se nosánek zvedne nahoru.

  (pro Muzikál Ducháčkové)

Když se pan milenec nahoru vyšvihne

hádejte kohopak nejvíc to postihne

 

kdo musí prokázat že už má na to

že patří nahoru a ještě výš

že její střevíc už nezdobí bláto

že už jí patří i tlaková níž

 

Ref: Nosánek nahoru nevadí že do něj prší

hruď pýchou nadmutá prádlo je v ohrožení

slovíčka zpanštělá na jednu hromadu vrší

všem musí dokázat že nad ní nikdo není

 

S grácií pávice s hlučností dojnice

z pantoflí zlacených čouhá jí vesnice

 

to jídlo odneste už se mi hnusí

hni sebou pobudo kůže líná

kdo by chtěl odmlouvat jen ať to zkusí

šofére zavez mě do kasína

 

Ref: Nosánek nahoru nevadí že do...

 

Milenky nejvyšších s léty se nespraví

pokud je potkáme lehce nás otráví

 

Možná svou hlavičkou poctivě věří

že jim svět pomníky zlaté hněte

pokud je potkáte blízko svých dveří

klidně je jak kaluž obejděte

 

Ref: Nosánek nahoru nevadí že do...

 
(pro divadelní pohádku Třetí sudba) 

Starý plášť

 Na půdě jsem našel starý plášť.

Čišela z něj samota a zášť.

Možná patřil žebrákovi, snad ho nosil král,

možná mísil víru s nevěrou,

teď ztracený jinde visí nežli visíval,

už se o něj blázni neperou.

 

Starý plášť jsem tiše pohladil.

Nový býval, teď v něm smutek zbyl.

Možná že byl čarodějný, možná kouzla znal,

život kotrmelce provádí,

snad ho dříve nosil zpěvák, co na loutnu hrál,

ta loutna už dávno neladí.

 

Vzal jsem plášť a z půdy šel jsem pryč.

Chceš-li křičet, chlapče, jen si křič.

Nadávej a rozčiluj se, že jsi starý cár,

že se chceš jen záští užírat,

vzpomeň si, že úsměv není obyčejný dar,

buď jen rád, když dokážeš ho dát.

 

Od té doby ten plášť nosím sám.

Jestli chcete, dám ho klidně vám.

Z pláště spadl smutek věčný, samota i zášť,

podívejte, jak se usmívá,

naladil jsem starou loutnu, teď s ní chodím hrát,

tak to na tom světě chodívá.

 

Autorem všech textů je Lumír Kubátko