Zábavné verše

Vznikly jich už haldy. Kratší i delší, na zakázku i jen tak, ale vždy psané s nadhledem a hlavně proto, aby se čtenář uvolněně zasmál. Zábavné verše.

Čímkoli podobným mohu zaplnit prostor ve Vašem časopisu, na Vašem webu nebo ve Vašich novinách v denní, týdenní či jakékoli jiné frekvenci. 

Zde je jen několik málo vzorků, o něco více jich najdete na adrese https://www.pismak.cz/index.php?data=user&id=20168.

Dopis Romea Julii

Milovaná Julie,

ty víš houby, jak mi je,

když ty stojíš v přízemí

a já klečím na zemi.

Ty jsi v teple, mordyjé,

moje drahá Julie,

já si zatím - proklatě,

uhnal revma na blátě.

 

I přesto Ti patří dík.

Tvůj Romeo - revmatik!

 

Odpověď Julie

Milovaný Monteku,

velmi mě to mrzí,

když si šoupeš kolena,

oči moje slzí.

Tatíček mi říkali -

- bacha na něj, dcero,

prý se fláká po barech,

holky na něj berou...

Já mu ale nevěřím.

Ty jsi duše čistá,

teď mě ale poslouchej.

Proč se nehneš z místa?

Furt jen klečíš a furt nic,

a já usoužená,

přines žebřík, krucinál,

jsem přece jen žena!
 

Ad Jan N.

Od jara začal jsem s dietou,

na burzu pro stravu kráčím.

Vietnamcům skupuji hodinky,

patery denně sníst stačím.

 

Takové hodinky s budíkem

jsou stravou ostrou jak řemen.

Takové digitál hodinky

mají ve vnitřnostech křemen.

 

Tímto se, vážení přátelé,

dostávám k pudlovu jádru.

Bude-li každý z nás z křemene,

je celý národ z kvádru!

 

Ad Karel Jaromír E.

U lavice dítě pláče.

Smazalo si z počítače

videohru Polednice.

Stála plné dvatisíce...

Máma chvíli zlostí bledne,

potom pravačku svou zvedne,

plesk!, a už ji svrbí dlaně.

Neřvi mi tu, ty cigáně,

nebo ti dám repete.

Proč jsi mačkal delete?

 

Nic není problém 

Láhev sektu nedopitá,

ložnice je otevřená.

V čele okno, vlevo skříně,

uvnitř postel - a v ní žena...

 

Hopsa hejsa do postýlky,

už jsme v ráji, jak se říká.

Však najednou divné zvuky.

Manžel dveře odemyká!

 

Žena pláče, budík skáče,

manžel se jak tajfun žene.

Chlapče, zalez pod letiště.

Skříně jsou zde přeplněné!

 

Ve dveřích už manžel stojí,

rozum malý v těle oblém.

Marně křičím zpod postele

že přece nic není problém!

 

Manžel běsní, postel praská,

sklo v okně už rozsypané.

Já se bráním zuby nehty,

z balkónu mě nedostane!

 

Dostal. Běda, dolů z patra

nejvyššího zrovna letím.

Vyhodil mě ze šestého,

už jsem v pátém, čtvrtém, třetím...

 

Ještě druhé, potom první,

přízemí tu hnedle bude!

pokud mám teď zrovna problém,

nejen po něm dole bude.

 

Epilog: Bylo.

 

Rosa na kolejích

Stíráš rosu na kolejích

jako správný zálesák?

Tak dej pozor, aby zrovna

po kolejích nejel vlak...

 

Srážka 

Jdu s manželkou na nákupy.

Prý se jen tak, maličko,

projdeme po obchoďáku...

Život není peříčko.

 

Žena zkoumá zaujatě,

co nám konto dovolí,

já naopak, jak to bývá,

zkoumám místní okolí.

 

Krásná kočka sebou vrtí,

jak to mnohé dělají,

vpředu maxi, dole mini

očiska mi padají...

 

Po prodejně si to šine,

za někoho zachází.

Jaký blbec to tam stojí?

Mě snad něco porazí!

 

Hele, vole, nezacláněj.

Chceš mi zkazit náladu?

Nehýbe se. Jen se šklebí,

jak papoušek kakadu...

 

Jen počkej, ty hnusný červe,

peklo já ti připravím,

až se k tobě urychleně

přes prodejnu dopravím!

 

Uklouzl jsem. A pak hlavou,

přímo z čela do čela,

srážka s blbcem konala se.

Má žena to viděla...

 

V tu chvíli už ke mně letí,

očekávám popravu.

Vztekle zvedá oči k nebi

a chytá se za hlavu:

 

Blbče jeden, co to děláš,

co tě to zas napadlo?

Proč jsi rozbil vlastní hlavou

to nádherné zrcadlo?

 

První velikonoční

Šmigrustníci už jsou tady.

Mámo, táto, já jsem nána!

Na stole jsem ráno našla

naše vejce malovaná,

a ač se teď strašně stydím,

odvážně to musím říci.

Já z nich totiž v polospánku

udělala smaženici...

 

Druhá velikonoční

Povídá mi moje stará,

prý aby řeč nestála,

hele, jsou tu svátky jara,

lýtka se mi zahřála!

Ač se mě svést pořád snaží,

moc se jí to nedaří.

A já si jen tiše říkám -

není lepší předjaří?

 

Třetí velikonoční 

 

Vypravěč:

Máte pocit, že vám vaše

žena bývá nevěrná?

Nezoufejte! Možná si to

barvíte moc dočerna!

 

Slyšte příběh, který říká -

uvažujte prakticky.

I když věřím, že to možná

vyzní lehce cynicky.

 

Slyšte něco, co jste možná

slyšet ani nechtěli.

Příběh začal po poledni

ve sváteční pondělí.

Manžel:

Ženo milá, už jsem doma,

velikonoc už mám dost.

A z mávání karabáčem

bolí mě snad každá kost.

 

Když se však na tebe koukám,

zvláštní věc mě napadla:

Proč jsi ženo bez sukénky,

bez blůzky i bez prádla?

Manželka:

Ač jsem ráda, že jsi takhle

i po létech všímavý,

věř či nevěř, muži milý,

špatně se to vypráví.

 

Přišel chlapík s karabáčem

byl už trošku nadraný,

voňavkou mě nejdřív polil,

pak mě hodil do vany.

Manžel:

Ba, to mnohé vysvětluje.

Nemohu však neříci,

že jeden pán bez oděvu

leží u nás v ložnici!

Manželka:

Nezlob se, můj nejmilejší,

s chutí bych ho zabila,

však raději do té vany

též jeho jsem hodila.

 

Pak i on byl celý mokrý,

nemoc by ho přepadla.

Aby se snad nenachladil,

rychle jsem ho popadla

svlékla šaty své i jeho,

na šňůru je hodila.

Nejen tím však naše zdraví

vzájemné jsem chránila.

 

Ložnici jsem otevřela,

na lože ho pozvala,

abych ho tam pod peřinou

odpovědně zahřála.

Je zde hostem, marná sláva,

a já přece hosty ctím,

nemohu je vyhazovat.

co se sluší, dobře vím...

Manžel:

Musím uznat, že předčasné

chtěl jsem dělat závěry.

Málem jsem tě podezíral

z bohapusté nevěry!

 

Ty však již od naší svatby

vnesla jsi k nám do bytu

krásnou vlastnost prostých lidí.

Kus lidského soucitu...

 

Za tvůj soucit, ženo milá,

Mohu tě jen pochválit.

Nutno říci, že jsi vždycky

hostitelka jak má být!

Vypravěč:

Jsem trošičku na rozpacích,

co mám k tomu ještě říct?

„Host do domu, bůh do domu,“

řeknu pouze. Pak už nic...

 

 

Až 

Až budu pod drnem,

zvedne mi náladu,

že mi vše nasypou

na jednu hromadu.

 

To, co mi nasypou,

navždy mi zůstane.

Jó, to se živému

v životě nestane...

 

Úspěšný týden

Vyhořel nám zrovna barák,

nezbylo nic, na mou věru.

Ztratilo se naše auto,

znásilnil nám někdo dceru.

 

Ptáte se mě, proč mám radost?

Vy jste divná, milá paní.

Manžel našel tento týden

po dvou letech zaměstnání!

 

Polibek svěžesti - reklamní slogan z devadesátých let

Dal ženě poránu

polibek svěžesti,

ženou to hodilo

až o roh pelesti.

Co z toho vyplývá,

vážení přátelé?

Po flámu nelíbat

ženu u postele!

 

Autorem všech textů je Lumír Kubátko.